Umělé přerušení těhotenství vz. kdo odpojí papeže od přístrojů

Hlavním udávaným důvodem pro rezignaci papeže je, že již není schopen plnit svou úlohu hlavy církve. Naskytá se otázka: "Změnila se jeho role oproti jeho předchůdcům? Vždyť i jeho předchůdci umírali na nemoci a ztrátu sil, kterou stáří přináší." Ano mění se role papeže, je čím dál víc vidět. Co se ještě mění, jsou možnosti medicíny, které přinášejí bohužel i stinnou stránku: prodlužují život lidského těla za hranici, kdy defakto "duše" lidské tělo již opustila.

Církevní postoj na přerušení těhotenství vychází z toho, že lidský život začíná početím. Čímž se historicky myslí už vlastní sexuální akt - dříve o významu vajíčka a spermii neměl ponětí ani papež ani Ježíš. V podstatě se uvažovalo, že v ženě je nějaké semínko, které roste. Vědomosti o tomto semínku postaletí byly nulové. Co ale církev hlásala, bylo to, že se jedná o "magický-boží" jev, který je mimo lidské chápání a jde o boží dílo hodné ochrany. Pokud se boží dílo nevydařilo a narodilo se defektní dítě, tak to byl samozřejmě zásah ďábla a proto společnost i církev na deformované děti nahlížela jako na něco špatného a bylo tak nějak po staletí běžné, že se rodiče a společnost takových jedinců různými formami zbavovali.

Proč spojuji početí s odpojením papeže od přístrojů? V církevní terminologii jde totiž v prvé řadě o duši a to je podle mě oč běží při rezignaci papeže a důsledky pro církev, kdyby papež skončil na přístrojích. Církev stanovila, poté co medicína rozkryla zázrak početí, že plod je již člověk a má tudíž duši a podle toho se s ním má zacházet. (Mimochodem: pes duši nemá.) Civilní právo různě stanoví hranici, kdy ještě lze přerušit těhotenství, a kdy již plod zasluhuje právní ochranu. Katolická církev dnes chrání lidský život od početí a snaží se propagovat, že i postižené děti jsou dary boží. V některých zemích se na děti např. se zaostalým duševním vývojem nebo neurologické nemoci posléze stále ještě uplatňuje exorcismus.

Medicína rozkryla i spoutu nemocí a epidemií, které církev po staletí nazývala "boží rány". Ve středověku se stavěly morové sloupy a dělaly se různé pokusy jak zastavit epidemie. Dneska se o nich církev raději moc nezmiňuje. Hlavní pomoc nemocným v době epidemií za křesťanské éry byla jejich izolace od zdravých. Každý podezřele vypadající člověk byl odehnán kameny. Osvědčila se taky očista ohněm - domy nemocných.

Církev úspěchy lékařství vítala. Je třeba říci, že dlouho se jednalo o lékaře-kněze, za křesťanské ery byla teologie součástí všech škol. Medicína nacházela lék na jednu nemoc po druhé. Prodlužoval se průměrný věk dožití až se medicína dostala do bodu, kdy je morální dilema:

Kdy je prodlužování, života nemorální?

Představa, že na nemoc současného papeže je lék, ale musí se rozhodnout: odejít z funkce a žít o několik let déle nebo "sloužit církvi" a umřít o několik let dříve? To je jeden rozměr.

Druhý rozměr je, že církev by se měla o svého vedoucího postarat tak, že by mu měla zajistit nejlepší lékaře a péči. A zde je ten problém, zatímco při interupci se rozhoduje o někom třetím (matce), zde se rozhoduje o velkém vzoru církve.  Nerozhoduje se o tom jak jeho život začné, ale rozhoduje se o tom jak papež zemře. Dnešní medicína bohudíky nebo taky bohužel nám často, i těm obyčejným dává vybrat jak zemřou nebo za jak dlouho zemřou. Někdy až s takovou jistotou a přesností, že to úplně znevažuje život.

Tento týden jsem se dozvěděl, že papeži vyměnili kardiostimulátor. Byla to pro mě novinka. Ve Vatikánu asi poslední dobou řeší problém, zda prodlužovat papeži život a jaká bude za to cena. Ono nejde jen o to co papež, ale co kněží a biskupové. Jakou dopřejeme zdravotní péči papeži, měli by dostat i obyčejní kněží, ne? Kněz si asi bokem moc nespoří, nebo aspoň to není žádoucí. Ne v každé zemi je široké zdravotní pojištění a na některé operace se musí připlácet. Ve Vatikánu se rozhoduje dnes o tom:

Na jaké zdravotní zákroky budou mít nárok obyčejní kněží?

Léčba papeže bude stát miliony, léčba kardinálu potom taky, biskupové jsou taky lidi a kněží těch jsou tisíce a tisíce. VZP Vatikán má těžkou hlavu.

A v závěru článku chci nastínit myšlenku, která přichází s pokrokem medicíny a to že jak je kontroverzní umělé přerušení těhotenství tak je stejně silně kontroverzní umělé odkládání smrti.

Bránění životu přijít na svět ................................ bránění smrti vzít si tělo.

Představa, že současný papež dopadne jako izraelský expremiér Ariel Šaron, který byl/je 7 let až do ledna 2013 v perzistentním vegetativním stavu, je něco co se vtírá do uvažování. Taková představa papeže ležícího na drahé klinice a kardinálové řešící jestli už je nebo není schopen zastávat úřad, to asi je něco co se nechce připustit. Papež se bude někde léčit a jeho zdravotní stav zůstane světu tajností.
 
Nemluvě o obrovském možném dilematu v případě: papeži bije srdce mozek už nereaguje. Nebo papež dýchá za pomoci přístrojů. Tak dýchá ještě papež anebo to dýchají přístroje. Kde dá Vatikán čáru, kdy končí život, kdy opouští duše tělo. Kdy a v jaké výši ještě vynakládat peníze na léčbu schátralého těla? Když se řeší umělé přerušení těhotenství, rozhodují katoličtí duchovní o někom třetím.
 
Otázka péče o stará těla je velice akutní a interní záležitostí katolické církve. Dávat miliony do prodlužování života nebo potratit papeže?